Kamarád, toho času bez řidičáku, mne požádal, jestli bych mu nepomohl přestěhovat nějaké věci z jeho malé dílničky do nové, velké díly. Inu rozvoj nezastavíš.
Na to abych mu vyhověl, jsem si musel zapůjčit vhodné auto. Ne, že by ho můj kamarád jako podnikatel neměl, ale před časem způsobil nehodu a tak byl i bez dodávky.
Z několika autopůjčoven, které jsem nalezl, dodávky půjčovaly jen jako takový vedlejší produkt. Měli jen jednu, nebo dva kusy a ty byly navíc dlouho dopředu zamluvené. Pak jsem objevil půjčovnu dodávek v Praze. To bylo jiné kafe.
Vozový park mají daleko rozsáhlejší. Mají vozy různých velikostí, rozuměj objemu úložného prostoru. Jeden z nich je dokonce šestimístný. Také jsou to vozy různých značek. Peugeot, Citroen, Ford.
Zavolal jsem tam s obavou, zda i zde nebudu pro můj požadovaný termín dodávky již zamluvené. K mému překvapení nebyly, dokonce jsem si mohl vybrat. Vybral jsem si tedy dodávku značky Ford Tranzit 2,2 TDCi L4H2 s šestistupňovou manuální převodovkou. Zamluvil jsem si půjčení na jeden den a vyrazil za kamarádem, oznámit mu dílčí splnění úkolu.
Když jsem však viděl v jeho malé dílničce, co vše budeme stěhovat, zavolal jsem znova do autopůjčovny a prodloužil dobu zapůjčení na celý víkend. Opět se vše odehrálo bez problému.
Jsem od přírody líný, tak jsem si nechal dodávku přistavit až k mému domu. V pátek večer ji dovezl pracovník půjčovny. Já si dodávku prohlédl. Vypadala čistě. Umytá, z venku i vevnitř s plnou nádrží. Na karoserii jsem nenašel žádné škrábance, jen v nákladovém prostoru bylo pár stop po užívání vozidla. Tomu se ale při frekvenci využívání vozu ke stěhování různých předmětu nedá vyhnout. Pracovníka jsem na to upozornil a pro svůj klid duše jsem si poškození zdokumentoval fotoaparátem. Složil jsem pak kauci ve výši 5000 Kč. Předložil dva doklady totožnosti a podepsal smlouvu o zapůjčení vozu. A to bylo všechno. Auto až do pondělního dopoledne bylo moje.