Poslední doba před červencovým odletem na dovolenou mě docela děsila. I když na tom nejsem ekonomicky rozhodně špatně, zatrnulo mi, když jsem viděl, jak se to vyvíjí i v oblasti turistiky. Konkrétně letenek.
Když jsem letěl před víc než dvěma desítkami let do Ameriky, byly letenky hrozně drahé. Bylo to před 11. zářím 2001, letenek nebývalo mnoho a tak tehdy byly za nějakých třicet tisíc, pokud se vědělo, jak je co nejvýhodněji sehnat. Hrozná drahota, se kterou se pak na dlouhá léta skoncovalo díky teroristům, strachu lidí z létání a rostoucí konkurenci v letecké přepravě. A teď najednou nejlevnější zpáteční letenky do Jižní Afriky, které se daly sehnat, nad padesát tisíc korun, namísto dřívější řádově poloviční ceny.
Pak se to sice vysvětlilo tím, že na vině nebyla ani tak inflace a drahé pohonné hmoty, ale skutečnost, že Lufthansa nezvládala přepravovat lidi kvůli nedostatku personálu a tak už přestala prodávat levnější letenky a nechala jen ty drahé, aby jí zbyla místa pro lidi, kteří jí zůstali pro problémy s nedostatkem personálu trčet někde ve světě, ale co z toho?
Ale i tak bylo a je draho. Tak draho, jak ještě nikdy nebylo. Tak draho, že bych uraženě prohlásil, že i na tuto drahotu peníze mám, ale prostě bych to nezaplatil.
Jenže moje realita je jiná. A i kdyby měly takto vysoko vyhnané ceny vydržet do příštího léta nebo snad i ještě narůst, zase se za rok seberu a do Jižní Afriky poletím.
Kvůli tomu, že mám tu zemi rád? Ano, určitě. Kvůli tomu, že tam mám tak trochu rodinu? Nepochybně. Ale hlavně z jiného důvodu.
Když jsem to letos počítal, vychází mi, že splní-li naši politici to, co jimi bylo vyřčeno, přijdu na reálné hodnotě mých úspor jen v letošním roce o tři sta tisíc. Díky ČSSD, která chtěla stůj co stůj prosadit vyšší, tzv. zdravou inflaci, kvůli ANO, které zplundrovalo náš státní rozpočet, a kvůli Rusku, které nemám pochopitelně rád už od osmašedesátého roku. A radši všechny své úspory procestuji, než abych si je nechal bezmocně znehodnotit.